Sžity s prostředím, ovládaný dvěma výhledy, takový je dům, který architekt Tomáš Šebo navrhl pro sebe a svou rodinu.

 

Profese architekta je specifická tím, že minimálně jednou za život přijde chvíle, kdy se práce přelije do soukromí. To, co každodenně odděluje od volného času, se stane jeho součástí v podobě nového úkolu – postavit dum pro sebe a svou rodinu. „Navzdory tomu, že jsem si dům navrhoval sám pro sebe a mé nejbližší, neměl jsem úplné volnou ruku, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jsem zvyklý brát klienta jako partnera, naslouchat mu. Jinak tomu nebylo ani v tomto případě,” říká architekt Tomáš Šebo. Dříve, než se rodinka rozhodla přestěhovat, bydlela v běžném bytě. „Vše začalo spontánními rozhovory o tom, co každý z nás od domu očekává a jaké momenty života v bytě bychom chtěli zachovat. Shrnuli jsme si, co jsou hlavní přidané hodnoty bydlení v domě,” vzpomíná architekt. Že dostal pestrou paletu požadavků a očekávání, o to se postarali jeho nejbližší – každý jiný, každý výrazný. Manželka mikrobioložka, syn matematik, dcera nadějná architektka. „Každý měl jiné priority, jiné představy, ale naštěstí jsme se v podstatných věcech shodli a v ostatních rozumné, demokraticky dohodli,” dodává s úsměvem.

 

Jak rostly steny

Jelikož je pozemek poměrně úzký, v zastavěné části města a místo na něm už měl dům určeno, zbytek hmoty je v podstatě ztělesnění stavebního zákona a jiných předpisů. „Když jsem si promítl dostatečné odstupy od sousedů, od ulice (což jsme dodrželi vytvořením druhé zahrady), možnosti oslunění a prosvětlení, jakož i výškovou členitost pozemku a orientaci na světové strany, získal jsem dojem, že nic jiného tu v podstatě stát nemohlo,” konstatuje architekt. Poslední podmínkou, která se na formě domu odrazila, bylo překrytí teras. „Velmi rádi sedíme v zahradě, i když prší. Využít tedy možnost pohrát si s tvarem domu a přikrýt vnější sezení přímo v jeho tele, mi připadalo nezbytné,” konstatuje architekt. Na obou stranách vznikly přesahy druhého podlaží, které se postaraly nejen o ochranu před deštěm a větrem, ale pomohly domu vyhnout se klimatizaci, kterou v žádném případě nechtěli. „Přesahy jsou velmi praktický prvek při stínění zasklených ploch. Nízké zimní slunce se do interiéru dostane, ale v létě jsou velké zasklené plochy v bezpečí před přímým vysokým intenzivním sluncem,” vysvětluje architekt.

 

Interiér samorost

Každá stavba by měla mít prostor na rozvoj. To, že v průběhu tohoto procesu nastanou změny, může být pozitivním jevem. Jinak to není ani u interiéru, ne každý vzniká nárazové. „Snažili jsme se vnitřek našeho domu pojmout nadčasové. Nejlepší cestu k tomuto cíli vidím v pozvolném a postupném zařizování,” vysvětluje architekt. Materiály vybrali jemné a nadčasové, nevytvářeli bariéry a překážky. Ozdobnost v tomto domě prostor nedostala, o to jednodušeji a přirozeněji se v něm této rodině bydlí a nadále si ho postupné buduje.

Od ulice dělí dum kromě vytvořené malé zahrady i výškový rozdíl, který zabezpečuje dokonalé soukromí obyvatel.

 

Místo a rozum

Pozemek v poměrně husté obydlené oblasti, ve svažitém terénu a s dlouhými úzkými proporcemi byl mantinelem, který formoval tvar domu. „Nepokládal jsem za podstatné přehodnocovat architekturu našeho domu v nějakém estetickém smyslu. Je to náš vlastní prostor pro život, připadalo mi dokonce nemístné podřizovat ho konkrétnímu stylu. Architektura domu je tedy jakýmsi obalem našich prostorových představ,” říká architekt. Společné se vydali na místo, samovolné se začali rozhlížet kolem a budoucí obývák měl najednou místo v půdorysu. Nemohli se však rozhodnout, na kterou stranu orientovat hlavní výhled. Na jedné straně zelená zahrada, tichý prostor evokující pohodu, na straně druhé výhled na střechy hlavního města. Rozum a nápad vyřešily oboje. Architekt umístil dum dále za hranicí pozemku, takže z dlouhé zahrady oddělil přibližné čtvercovou plochu v přední části. Dum tak získal dvé zahrady, dva výhledy, dvé hlavní fasády a především naplno využil místo, které se mu nabídlo.

 

„V čase, kdy vznikaly první skici domu, jsme byli ješte mladou rodinou. Než jsme se však prolouskali celým procesem až k realizaci, uběhlo neuvěřitelných šest let. S jeho konceptem se ještě stále ztotožňujeme a ověřili jsme si tak jeho nadčasovost v praxi sami na sobe.”
ARCHITEKT TOMÁŠ ŠEBO

 

„Myslím si, že hranice mezi architekturou a interiérem by neměly být vnímány. V našem domě jsou tyto dvě části velmi propojené. Interiér vznikal dotvářením architektury, a tedy domu – vestavěné skříně, – zábradlí, schodiště, posuvné stěny. Vše ostatní vnášíme do prostoru postupně a pomalu se zaplňuje námi samými. Tak podle mne vzniká domov.”
ARCHITEKT TOMÁŠ ŠEBO

 

Autor projektu: Tomáš Šebo (Architekti Šebo Lichý)
Místo: Bratislava
Realizace: 2013
Užitková plocha: 225 m2
Pozemek: 485 m2
Konstrukční systém: Porotherm, železobetonové stropy a steny
Střešní krytina: Fatrafol – zelené střechy a terasy, šikmá střecha a atiky Rheinzink
Zateplení: systém Terranova, Tizolace Nobasil plus
Vytápění: plynový kotel Geminox, podlahové vytápění v obývacím pokoji, chodbách a koupelnách, klasická vytápěcí tělesa v ložnicích
Podlahy: dubové velkoplošné parkety, v koupelné litý epoxid
Základy: železobetonová deska
Výplně otvoru: hliníkové rámy Hueck, výplně izolační trojsklo, stínění externími žaluziemi Nordia
Speciální systémy: inteligentní elektroinstalace Niko home control

 

Kompletný článok si prečítajte tu.